Prázdniny 1997 - Vranov

První týden letošních klubových prázdnin jsme prožili na Vranově, malebné vesničce Posázaví. Jak vidíte na obrázku, je to skutečně krásné místo, které bychom asi nehledali jen 30 minut jízdy autem po dálnici od Prahy.

Když jsme v pondělí přijeli, vytrvale a hustě lilo. Což na počátku letošních prázdnin nebylo nic neobvyklého. Nám to ale trochu komplikovalo první práce, spojené se "zabydlením" fary, kde jsme měli strávit celý týden. Znáte to: trochu poklidit, nanosit vodu ze studny, uvařit a celkově obhlídnout situaci. Odpoledne ale už pršet přestalo a tak někteří odvážlivci, konkrétně oba naši Tomášové, skočili do místního rybníku, aby se vykoupali. Pak jsme ještě na radu místních navštívili druhý rybník, schovaný kdesi v lese nad Vranovem. Prý je to místo, kde se koupají rusalky, ale nám se do něj ani trochu nechtělo. Válela se tam mlha a zase začínalo pršet.

Druhý den už bylo vedro. Konečně začalo léto. V poledne přijel Petr a naše sestava byla kompletní. Vyrazili jsme k Sázavě pokusit se koupat. Zase to nevyšlo. Řeka, rozvodněná jak na Moravě, se místy vylévala ze břehů a vypadala dost nebezpečně. A tak jsme nakonec vzali zavděk opět vranovským rybníkem.

V úterý časně ráno (což pro některé představovala desátá hodina) jsme se vydali na Sázavu. Načerpat duchovní síly, i když jsme nakonec skončili v místní restauraci (viz účtenka). Ale fakt je, že předtím jsme navštívili nejen místní klášter, ale také velmi zajímavé soukromé muzeum. Se sv. Prokopem jsme se přenesli do dob, kdy Sázavou zněla staroslověnská liturgie a pod klenbami nikdy nedokončeného opatského chrámu (viz obrázek) jsme si představovali, jaké to tu asi před tisíci lety bylo.

Neméně zajímavá byla návštěva muzea. Marně byste ho na Sázavě hledali. Je to totiž půda jednoho domu, doslova nabitá nejrůznějšími věcmi. Vykopávkami ze starověkých Kobylis (pražská čtvrť) počínaje a svitky z místní synagogy či prvním psacím strojem AEG konče. Docela zajímavá sbírka, která asi nemá obdoby. A zasvěcený výklad majitele domu i sběratele zároveň, milujícího svoje město a jeho historii, dodá prohlídce zvláštní kouzlo. A potom už konečně přišla ona zmiňovaná restaurace. Já jsem tu dokonce ochutnal poprvé černé pivo. A nebylo to špatné. A ještě jedna fotografie ze Sázavy - tentokrát před studánkou sv. Prokopa.

Další větší výlet jsme podnikli tuším v pátek. To jsme se jeli podívat na Český Šternberk. Ale celé dopoledne pršelo a prohlídka hradu nás taky moc neuchvátila. Někomu to snad vyrovnaly zážitky - jak jinak - v místní restauraci. Zpátky na Vranov jsme šli alespoň kus cesty pěšky okolo Sázavy. Cestou bylo několik zajímavostí: jednak zvláštní hnědobílá koza, kterou měla jedna paní na provázku jako pejska a ta koza chtěla jít s námi a pak to, když Honza přenášel v lese malé čolky z jedné louže do druhé. V té druhé prý bylo víc jídla...

A co jsme dělali mezi tím? Jak vidíte na obrázcích, všechno možné. Největší radost byla ale ze dvou věcí: když za námi přijel na návštěvu kněz z Poříčí, který má Vranov na starosti, tak dovolil klukům vylézt na kostelní věž a slečně magistře Iloně hrát na varhany. Všechno by bylo v pořádku, kdyby... Kdybychom jednou večer nedostali návštěvu (jednoho studenta s jeho dívkou) a nepozvali je do místní restaurace. Měli tam sice jen zbytky jídla (které nám ale nesmírně roztomile nabízeli), ale pití dost. A ne ledajakého. Večer (tedy přesněji krátce po půlnoci) slečna magistra jako obvykle po slůvku na dobrou noc preludovala na varhany. Patrně si ale nevšimla, že je ve vesnickém kostelíku s jednoduchými okny a ne v mohutné katedrále. Do varhan doslova "spadla", takže asi půlka vesnice byla vzhůru. Kupodivu pro nás policie nepřijela a ani ráno nikdo ze sousedů naše noční řádění nekomentoval. A do konce týdne patřil kůr k jejím nejoblíbenějším místům.

V pátek večer jsme měli, jako ostatně denně, večer táborák. Kromě opékání buřtů, které Ilona přímo zbožňuje, nás navštívil doc. Nagy z katedry matematiky v doprovodu své manželky, svého syna a poříčského pana faráře. Diskutovali jsme o všem možném a taky o tom, jak se nám na Vranově líbí.

A ještě mnoho jiného se na Vranově událo. Ti, kdo tam byli, vědí, o čem je řeč, ti ostatní by to stejně nepochopili. Nebo snad víte, jak třeba může na takové faře ze 13. století vypadat sluchátko? Samozřejmě telefonní?

Vesnička Vranov

Sázavský klášter, zleva: Martin, Honza, Ilona, Honza, Radim, Tomáš, Petr, Tomáš

Prokopova studánka

Hrad Český Šternberk

Po obědě na zahradě

Slečna varhanice

Náš účet za oběd v jedné Sázavské restauraci, vaří tam výborně. Budete-li někde poblíž, určitě se zastavte. Když půjdete od železniční stanice "zastávka Sázava" směrem na klášter, nemůžete ji minout