Skoky u Žlutic

Skoky? Cože? No, Panenko Skákavá!

No asi takto byste mohli reagovat, pokud se doklikáte až sem. A nějak podobně jsme reagovali i my, když jsme toto opuštěné místo před mnoha lety objevili. V "Bohem zapomenutém kraji", několik kilometrů od hlavní cesty, spíše už dálnice z Prahy do Karlových Varů se nachází místo, které rozhodně Bohem zapomenuté není, ale dlouho zapomenuté lidmi bylo. Mnoho slov již napsáno bylo, proto pro více informací spíše zavítejte na stránky https://www.skoky.eu/.

Ale jak že k Panně Skokovské jsme se dostali my? Psal se rok 2010 a jednoho dne při cestě od přátel přebývající poblíž Karlových Varů jsme si všimli malé, ale pro naši budoucnost významné cedulky u cesty odkazující na Skoky, poutní místo. O. Vladimír, člověk sečtělý hned zavelel k úhybnému manévru a ocitli jsme se na tehdy ještě prašné cestě, která vedla daleko do polí. Představa, že cíl máme do pěti minut se rychle vytratila a po pěti kilometrech jízdy jsme narazili na ohradník přes cestu a dál jsme se tak vydali pěšky, jako správní poutníci. Tři kilometry a tři horizonty jsme překonali po polí cestě, abychom nakonec, v plné své majetnosti a také bohužel zchátralosti uviděli chrám, kostel Panny Marie Skokovské. Zde také první anděly, tedy ne úplně tak v bílém rouchu a s křídly, ale ty lidské, v montérkách, s rukavicemi a motorovou pilou, když právě vyřezávali náletové dřeviny, které pomalu pohlcovaly toto na kilometry opuštěné místo. Toto místo nás tak uchvátilo, že slovo dalo slovo a se svolením Tepelského kláštera začaly naše pravidelné každoměsíční výlety k odsloužení mší v tomto kostele pro přicházející poutníky.

Od těchto dob uplynulo mnoho krásných chvil nejen při slavení mší, třeba i těch Vánočních, půlnočních, ale i chvil rozhovorů s poutníky, turisty, kteří procházeli třeba i náhodou kolem a všimli si, že v zákristii někdo sedí a nabízí suvenýry, možná i teplý čaj a malé pohoštění. Tímto bychom vás rádi pozvali, abyste se i vy vydali s námi do těchto krajů, které vyprávějí mnoho smutných příběhů nejen z dob minulých, ale i novodobých, kde zmar přechází v naději a Bůh ukazuje, že kde člověk zasel nenávist, On v daleko hojnější míře seje svou lásku.