Vidíte-li tento text, pravděpodobně Vám prohlížeč blokuje kaskádové styly této stránky. Překonfigurujte si ho, prosím (Adblock: @@|ads.cvut.cz). Nevíte-li si rady, obraťte se na správce stránek.

ADS ČVUT

Akademická duchovní správa

Články

Víkend na srubu 1997

Den 1. (Pátek)

Jak správně tušíte, náš klub si opět vyrazil na cestu či spíše pouť a to do Římovic. Vesnice posazené do kopců nedaleko Golčova Jeníkova, kde v lese skrývá se srub postavený blízkými přáteli Tomáše Paiera, kterého jistě mnozí znáte z předešlých cest.

Pod srubem bublá si bezejmenný potůček modlitbičky. Když se zaposloucháte, vybaví se vám klapot dětských mlýnků, hráze z kamení a bláta, raci a páni pstruzi. Ti jediní zde přečkali léta, občas vyskočí, chňapnou po mušce a se žbluňknutím vrací se zpět do ledové náruče potoka. Nemnozí z nás, tedy pár lidí šílených hygienou využívalo potůčku též k ranní očistě těla a mysli.

K večeru zaplál oheň, noc uložila ke spánku krajinu, jak nemluvně zavila ji do šálu ze sametu z tisíci oveček, co pasou se kol bledého pastýře na nebeské báni. Obklopeni pak krásou nemyslíte na klíšťata, hrubě hoblovaná prkna podlahy, která vám slouží za lůžko, jen s pokorou nasloucháte dechu lesa...

Den 2. (sobota)

Druhého dne jsme po mnoha úvahách a hledání v kartografických mapách zvolili za cíl našeho putování neznámou vesničku Vilémov. Z rána se cesta ještě leskla uslzená půlnoční rosou, teplota však pomalu leč vytrvale šplhala do horního patra teploměru a tak po několika hodinách se z nás stali zarputilí milci stínu.

Dorazivše do Vilémova slunce stálo nám nad hlavami a pražilo tak vytrvale, že nezbývalo než najít stín v kamenném hostinci, kde jsme bláhově plánovali doplnit ztracené síly. Světe div se - v hostinci nevařili, pouze čepovali pivo, limonádu a džus. "Použijte svých zásob" zněla přátelská rada zavalitého hostinského, kterému jsme nejsíš svou náhlou návštěvou překazili vytouženou podívanou na hokejový zápas ČR - FRA.

Občerstveni dle své chuti a možností vyrazili jsme zpět do srubu, osm kilometrů vzdálené oázy ticha a stínu. Právě vzdálenost vnukla nám dábelskou myšlenku nalézt zkratku. Jak tomu už bývá, zkratka byla sice kratší, ale také fyzicky namáhavější. Tak rozlehlé pastviny a pole staly se náhle pouští, kde tetelil se vzduch a nebylo kam se skrýt před sluneční výhní. Všichni umlkli, zahleděli se do svého nitra, spřádali snové fantazie, proudy myšlenek. Teprve až když se na obzoru objevily střechy Římovic, vytryskl z nitra poutníků osvěžující pramen slov a žertů.

S večerem opět plál oheň, plameny hladově pojídaly polena, vyprávějíce sáhodlouhé příběhy, jež četly v letokruzích stromů. Rozezněly se kytary, rozverné písně spolu s poupětem noci rozkvétaly v tiché balady, až o půlnoci náhle andělé zaplakali a chladná rosa padla na naše horoucí čela. Poslední zdejší sametová noc dala nám své sbohem.


Srub, ve kterém jsme strávili víkend


Páteční večer, táborák


Sobota ráno, snídaně


Vilémov, socha sv. Jana Nepomuckého před místním zámkem


Původně jsme chtěli vyfotit nás a příjezdovou cestu k domu, která byla krásně porostlá sedmikráskami. No, nepovedlo se. (zleva a ze předu): Pavel, Jirka, Ilona, Petr, Martin, Radim, Honza, Vláda, Honza, foto: Ondřej


Vilémov, socha sv. Jana Nepomuckého před místním zámkem


Vláďa a Ondřej řežou dřevo na táborák a ostatní jim "asistují"