Články

Prázdniny 1997 - Šumava

Poslední srpnový týden tentokrát klub směřoval do jednoho z nejkrásnějších koutů naší vlasti - na Šumavu. Cílem naší cesty byla vesnička Dobrá Voda, ležící v kopcích nad Hartmanicemi. Před válkou to bývala významná vesnice, čítající asi sto domů, kostel a lázně. Krom toho byla také významným poutním místem, neboť nedaleko odsud je skála s domnělou jeskyní sv. Vintíře - Günthera, mnicha z benediktinského kláštera v Niederaltaichu. Ten na sklonku svého života proklestil šumavskými hvozdy významnou cestu z Rakouska až na Šumavu a zastavil se až na Dobré Vodě. A právě tady prožil posledních pět let svého života. To se událo před tisíci lety, ale dodnes je památka na tohoto muže v kraji živá. I my jsme si vzali Vintířův odkaz za svůj: v době odcizení a nezájmu klestit cesty k sobě navzájem. Na Vintířův pobyt upomíná i nedaleký kostelík s kostnicí, lidově nazývaný Mouřenec - Mořic. Je to jméno světce, jemuž je zasvěcen klášterní kostel v Niederaltaichu a se kterým se jinak u nás nesetkáme.

Do Dobré Vody dorazila první skupinka po celodenním cestování až večer. Jeli jsme vlakem do Železné Rudy, pak autobusem a nakonec několik kilometrů pěšky. Ale počasí nám přálo: sluníčko bylo celý den za mraky. Bydleli jsme na faře, která kdysi musela být výstavní budovou. Spolu se školou a kostelem je to jediná budova, která přežila uplynulá desetiletí. Dobrá Voda ležela totiž ve vojenském pásmu a ostatní domy, pro vojáky nepotřebné, byly srovnány se zemí. Dosud byl opraven pouze interiér kostela péčí bývalých německých farníků (viz obr.), hřbitov je dosud poničen, stejně jako fara a škola. Téměř na troskách domu židovského učence a rabína Dr. Šimona Adlera vyrostlo jeho muzeum (viz skupinka před ním), které je dnes výraznou dominantou bývalé vesnice. Expozice připomíná mimo jiné také význam židovského osídlení u nás před 2. svět. válkou.

Hned v neděli jsme se vydali na delší výlet, jehož cílem byl Rejštejn. Z tohoto výletu Vám nabízíme několik fotografií. Večer přijela další skupinka a tak nás zas bylo o trochu víc. Pondělí, poněvadž jsme v poledne čekali Jirku s jeho dívkou, jsme se šli koupat do Křemelné. Objevili jsme kouzelnou zátočinu, kde nás však zanedlouho překvapili jezdci na koních. Vypadali jako z divokého Západu. Večer nás svým příjezdem překvapil ještě Martin, když jsme se vraceli z hartmanické restaurace z jakési obědovečeře. Kluci ji objevili už v neděli večer a zjistili, že ceny jsou na zdejší kraj nebývale rozumné. Bohužel, účtenku tentokrát neuvidíte.

Nejdelší výlet nás čekal v úterý - kolem 35 kilometrů pěšky. Z Modravy přes Antýgl údolím Vydry na Čeňkovu pilu a odtud přes Rejštejn do Dobré Vody. Taky jsme přišli domů až po desáté hodině. Ale stálo to za to. Asi nejvíc se všem líbilo koupání ve Vydře. I když nás to asi muselo stát hodně energie udržet konstatní tělesnou teplotu. třeba Honzu, kterého vidíte čvachtat se ve vodopádu. Ale on už takový je. A taky vidíte, že zdaleka ne všichni měli sílu do té vody vlézt.

Podobný výlet podnikli někteří z nás ještě ve čtvrtek. Čertovo a Černé jezero, Špičák, pak Plešné jezero a zase zpátky pěšky na Dobrou Vodu. Mně osobně stačila první část výletu, druhé jsem se už neúčastnil. Nemohu tedy referovat.

V pátek jsme odjeli domů. Někteří užívat prázdnin, ale drtivá většina pokračovat ve zkouškách nebo obhajovat bakalářské práce. Pro nás pro všechny to byla krásná tečka za letošními prázdninami. A když si uvědomíme, že pro mnoho lidí v naší zemi tyhle prázdniny začali životní tragédií, tak ta Vintířova myšlenka není až zas tak bezvýznamná.

Kostnice na Mouřenci

Bez komentáře...

Martin a Dan přecházejí Křemelnou

Věra, Pavel, Honza a Martin na koňském ranči

Koupání ve Vydře