Články

Expedice Vihorlat 1998

V polovine cervence se nas klub vydal na zatim nejdelsi cestu, a to jak vzdalenosti, tak take trvanim. Exoticky znejici klubova akce s nazvem "Expedice Vihorlat" nas tentokrat zavedla na celych 14 dni na samy vychod nasi byvale vlasti, jen nekolik malo kilometru od ukrajinske hranice do malebne vychodoslovenske visky s ponekud neslovenskym jmenem Rusky Hrabovec. Dva tydny jsme tu poznavali nejen krasy Vihorlatu, ale take byzantske liturgie a jak vidite z fotografii, obcas jsme se venovali i velmi nepoetickym zabavam (kulecnik v hraboveckem hostinci). Nas hostitel, mistni reckokatolicky farar, P. Igor, k nam byl velmi laskavy a snazil se nam nas pobyt na jeho fare ucinit co mozna nejhezcim. My jsme se mu za to casto odmenovali ponekud macessky, jak jeste uvidite.

O ceste z Prahy do Hrabovce se radeji ani nebudu zminovat. Mozna bude stacit, ze celkove trva okolo dvaceti hodin a zahrnuje nekolik prestupu. Absolvujete-li ji v parnem lete, je o to zajimavejsi. Vubec cely nas pobyt provazela velika vedra, takze po prvotnim nadseni z hor jsme se stale casteji stahovali k vode. A o tu nebyla nouze. Hlavne to bylo kouzelne Vinianske jazero, lezici jen par kilometru od Zemplinske Siravy vzhuru do hor a poskytujici prekrasne moznosti. Pak okresni mesto Snina, ktere je smerem k Vihorlatu obklopeno vencem jezer, ve kterych jsme se nejen koupali, ale i vzajemne topili.

Voda ale provazela cely nas pobyt. Na nekolik dni mezi nas zavitala take "slecna magistra" se svoji kamaradkou z Indie, kterou jsme v klubu jednoduse pojmenovali "Indka". Nic zleho netusice, umoznili jsme ji prvni vecer koupel. Kdyz vsak z koupelny neodchazela pres hodinu, zacali jsme byt ponekud neklidni. To se opakovalo samozrejme mnohokrat. A pak to prislo. Otec Igor otocil jednoho dne kohoutkem a vytekli mu nejaci rozemleti brouci. Najednou nam dosly vsechny souvislosti. Nebyli jsme prece ve meste s vodovodem a farska studna uz nestacila nasim stale se zvysujicim narokum. Byla temer prazdna a na dne plavalo vsechno mozne. A protoze bylo horko, tak vodni sloupec pribyval temer neznatelne. Nase nova indicka kamaradka potom kudy chodila, stale lakonicky opakovala dve sluvka: some water (trochu vody).

Jeste ze pres farskou zahradu tekl potok a jeste ze hodni sousede nam ochotne poskytli vodu. A nedaleko odtud, cestou do Ruske Bystre, jsme si na jedne ricce postavili prehradu. Denne jsme se do ni chodili koupat a vubec se tam delo vsechno mozne. Mame to fotograficky zdokumentovano, ale radeji tyhle fotografie nezverejnime... Tak to byla nase odmena P. Igorovi. Faktem je, ze radeji odjel studovat do Rima a domu se uz nechce vratit... Snad se mu ani nedivim.

Samostatnou kapitolou byl nas duchovni program. Prekrasna byzantska liturgie, ktera nas vracela do casu Cyrila a Metodeje, tvorila ramec naseho vyletu. Byzantske zpevy si muzete samozrejme poslechnut treba i z nahravky, ale prozitek vychodni liturgie, slavene v drevene cerkvi, to nemuze nahradit. A drevenych cerkvi, casto nekolik set let starych, je na Vychodnim Slovensku mnoho. Inovec, Ruska Bystra, Ruska Raztoka - tam vsude jsme byli a nabizime Vam i fotografie techto architektonickych skvostu, vytvorenych nasimi predky.

Ale zadna legrace netrva vecne. A tak po dvou krasnych tydnech jsme se museli vratit domu. Nemuzeme vam vypravet vsechno a ani objektiv fotoaparatu nemuze zachytit momenty, na ktere se nezapomina. Treba to, jak se do jednoho osobniho auta vejde dvanact lidi. Ze neverite? Tak pojedte priste s nasim klubem a uvidite, ze v nem se i nemozne stava moznym...

Malebný pohled na Ruský Hrabovec

Koupání ve Vinianském jezeře

Odvážlivci ve vlastně vybudované přehradě na studeném potoku

Při večeři...

Nebezpečný gampler!