Články

Jarní táborák 1999

Na podzim ve Sv. Janu to byl démon, teď zase táborák na hřbitově. Náhodný návštěvník naší klubové kroniky by asi po přečtení těchto titulků získal docela jasný přehled o náplni našeho klubu. Leč situace, jak všichni víte, je úplně jiná. Náš klub nejen že se okultními praktikami nezabývá, ale je zaměřen přesně opačně.

Tak a teď k táboráku. Při táboráku na závěr letního semestru 1997 jsme využili pozvání kobyliských salesiánů, tentokrát dominikánských terciářů ze zlíchovské fary. Romantiku jsme měli slíbenou předem, upozornění na hukot aut a vlaků, projíždějících pod Zlíchovem po břehu Vltavy, bylo také dáno včas. Jen se jaksi zapomnělo na to, že ohniště, určené pro několik lidí, nemůže stačit přibližně třiceti studentům. Nevadí: po zvážení situace jsme se rozhodli improvizovat. Ohniště jsme odmítli a přijali velkorysou náhradní nabídku: "rozdělejte si oheň na hřbitově!"

O zlíchovském kostelíku se v jedné písni zpívá, že je plný buclatých andělíčků. Jestli je to pravda, nevím, ale zato vím, že sám kostel, stojící na skále nad Vltavou, je překrásnou dominantou tohoto místa. Kdysi Pražané, duchovně osvěžení v tomto Božím domě, nalezli i tělesné osvěžení ve zlíchovských lázních, ležících na břehu pod skalou. Dnes se musíte spokojit jen s občerstvením duchovním. Několikaproudá silnice, lemovaná železnicí, vás nejenže neobčerství, ale svým hlukem přímo zničí. Můžeme potvrdit, že ani blízko půlnoci se tahle zlíchovská zvuková kulisa nemění.

Nikdy jsem nevěděl, že za kostelem na táhlém jižním svahu byl, resp. je hřbitov. Dnes už ho připomíná jen kříž uprostřed a několik náhrobních kamenů, krčících se v trávě. Tam tedy se měl konat a taky konal náš táborák. Dříví bylo plno, stačilo jen nařezat. Zase kapitola sama pro sebe. Kdo neviděl, neuvěří...

Konečně vzplál oheň. Jídla bylo dost, všechno bylo LEV-NĚ, takže jsme se nemuseli uskromňovat. Každý si mohl vzít, kolik chtěl. Jen Jirka musel chodit do nedaleké hospody se džbánem pro pivo. Asi nemusím připomínat, že si ohně moc neužil.

Zlatým hřebem večera byla návštěva Doc. Ing. Břetislava Syrovátky, CSc. z katedry radiotechniky. Po dlouhém hledání (netušil chudák, že nás najde na hřbitově) nepohrdl ani buřtem, ani Jirkovým pivem.

A co se ještě dělo? Hlavně povídalo a zpívalo. Tentokrát se nám sešla skoro celá kapela, takže v pohodě zvládla už zmiňovanou zvukovou kulisu a dokázala rozezpívat všechny přítomné. Rozešli jsme se krátce před půlnocí a kdyby nás nenutila ohleduplnost k našim zlíchovským hostitelům, byli bychom zůstali mnohem déle. Vždyť končil další školní rok a začínaly prázdniny. A to přece je pro studenty i učitele dostatečný důvod k radosti, ne?

U táboráku

Táborák

Zuzka a Jirka doprovázejí zpěv kytarami