Vidíte-li tento text, pravděpodobně Vám prohlížeč blokuje kaskádové styly této stránky. Překonfigurujte si ho, prosím (Adblock: @@|ads.cvut.cz). Nevíte-li si rady, obraťte se na správce stránek.

ADS ČVUT

Akademická duchovní správa

Články

Podzim v Buchlovicích

Před 11 lety začali studenti bojovat za demokracii a my jsme si díky jejich statečnému odporu mohli letos poprvé užít státního svátku, který zcela logicky připadl na 17. listopad. Ovšem tato akce byla výjimečná i další skutečností, neboť to bylo poprvé, co s Klubem jeli také koňové pardubičtí. Konkrétně se jednalo o sourozence Jardu a Zuzku, jejich bratrance Pepu a kamaráda Luboše. O den později dojel bodrý a rozšafný muž z lidu - Honza (v pátek musel totiž ještě zabít býka). Pražská sekce byla tvořena těmito osůbkami - Vláďa, Martin, Radim (zkrátka "starci") a Ríša, dva Petři, Jarda a moje maličkost (tj. "omladina za poloviční jízdné").

V tomto hojném počtu jsme se v pátek vydali na výlet na Velehrad. Ač jsme měli v plánu jít co možná nejkratší cestou, polňačka se před námi schovala, a tak jsem byli nuceni to vzít i přes vesničku Zlechov. My s Radimem jsme se tak stali terčem neustálých a provokativních útoků, jejichž obsahem byly narážky na náš orientační smysl. Zkrátka nikdo nepochopil, že jsme to tak udělali pouze pro jejich dobro.

Ještě než jsme vyrazili, ozval se také další přijedší - Jirka - s tím, že je právě ve Starém Městě na nádraží a bude v Buchlovicích cobydup. Martin se sám a zcela dobrovolně vylosoval na čekajícího, abychom se my ostatní nemuseli zdržovat. Všechny nás jeho šlechetnost nesmírně dojala. Velehrad nás přivítal svým geniem loci a důstojný pán občerstvením. Doslova na dračku šel tekutý chléb, čaj a domácí bábovka. Při těchto duchovních hovorech na faře byl Vláďa uchvácen informací o tom, že Modrá, jakožto jedno z nejdůležitějších památek raného křesťanství u nás, má již postavenu svoji kopii. A proto jsme byli nuceni opustit útulnou a teplou faru a vydat se za historií. Po její zběžné prohlídce jsme však s hrůzou zjistili, že vzhledem k času je ohrožena Vláďova večerní mše sv. v Buchlovicích, a tak jsme museli nasadit zběsilé tempo, abychom to vše stihli.

Po duchovním zážitku jistě uznáte, že i my, jakožto obyčejní smrtelníci, jsme měli právo také na něco teplého do žaludku. V tomto směru se již v létě osvědčila haluškárna "U Maca". Vláďa a pardubická Zuzka bojkotovali ochutnat tuto skvělou slovenskou krmi a objednali si cosi nezdravého - konkrétně smažené žampiony. My ostatní jsme si labužnicky pochutnávali, ale musím uznat, že jsme se také ještě museli něčím dojíst. A v tomto směru to většinou vyhrál zmrzlinový pohár. Po příchodu zpět na faru jsme s radostí v srdcích zjistili, že nás přijeli oblažit svou přítomností další koňové - Jirka s Luckou. Neboť skoro zároveň dojel také již výše zmíněný pardubický Honza, nastalo vítání dle tradic jednotlivých měst. Pardubičtí a k nim přidavší se Jarda Pražský odešli do víru buchlovických občerstvovadel, no a my ostatní jsme podlehli tónům Jirkovy kytary. Druhý den ráno nás počasí příliš nenadchlo. Shůry padalo cosi, co jsme později na vlastní kůži identifikovali jako déšť, a proto jsme váhali, co že bychom to vlastně mohli tento den dělat. Po hojné snídani jsme však dospěli k názoru, že nejsme z cukru, a tak jsme vytvořili asi tři skupinky a každý jsme vyrazili tam, kam nás srdce táhlo. Někdo na Buchlov, někdo na Smraďavku a Jirka s Luckou, protože v pátek Velehrad propásli, za duchovnem. Večer byl ovšem velmi zábavný, neboť každý se bavil dle svých potřeb. Vláďa s krysami a čekateli na biřmování z řad buchlovické mládeže, někdo se s nimi dělil o životní moudra a někdo šel hrát ping-pong. Když mládež odešla, zaujaly nás elektronické varhany, z kterých jsme se snažili vyloudit nějaké rozumné zvuky a udělat si tak malé mecheche. Mohu konstatovat, že se nám to částečně podařilo.

martin (11K) Neděle ráno také nevypadala nic moc, ale měli jsme to štěstí, že jsme se mohli válet, tedy až na Vláďu - duchovní povinnosti v buchlovickém kostele. My ostatní jsme se zatím pomocí mobilních komunikačních pomůcek snažili zjistit nějaký rozumný spoj do Prahy. Zjistili jsme, že musíme jet již o půl jedné, a tak jsme začali panicky balit. Pardubičtí raději odjeli již zrána, neboť je zlákala velehradská mše sv. Zbytek naší cesty již byla samá hrůza, neboť se zase jednou naše železnice musely vytáhnout, co všechno umí. Ale dojeli jsme živi a zdrávi, což je nejdůležitější. Takže se už těšíme na další akci.


Kostel v Modré


Interiér kostela


Krysy a Vláďa


Mechechecheche...


Všichni společně na Velehradě


Pohled na Buchlovice


Vítání strašidel