Články

Jaro na Jitravě - krátká verze

Stalo se již zvykem, že v posledním týdnu zkouškového období zimního semestru pořádá klub ozdravný pobyt v přírodě. Vzhledem k vrcholícímu zkušebnímu úsilí studentů v tomto čase bývá účast na zmíněné akci pravidelně nevalná. Letos vyrážíme do malé podhorské vísky Jítrava, která se nachází v Lužických horách mezi Libercem a Jablonným v Podještědí. Výlet je plánován od úterý 20.2 do neděle 25.2.

Předsunutá skupina ve složení Vláďa, Anton, David, Honza, Richard a Martin vyráží již v úterý odpoledne z autobusového nádraží Černý Most. Vzhledem k vytíženosti spojů na Liberec a nezakoupení místenky se odjezd daří až druhým spojem po cca dvouhodinovém čekání na nástupišti. Následkem je prochladnutí a mírné psychické trauma. V Liberci využíváme čas do odjezdu vlakového přípoje chutnou večeří v restaurantu u El Greca. Poté nás lokálka odváží do Zdislavy a odtud pokračujeme po svých do cca 3 km vzdálené Jítravy. Možno je též vystoupit až v Rynolticích. Na jítravské faře jsme přivítáni milou a starostlivou paní domácí, která nás uvádí do obytných a úložných prostor. Jídelna a kuchyně jsou příjemně vytopeny, v podkrovních nocležnách nám však bude poněkud chladněji. Zatím je nás pomálu, v příštích dnech by ale naše řady měli posílit Jirka B., Ilona, Chládkovi a také Zborníci. Hovoří se též o záhadné slečně K. a jejích přítelkyních. Znaveni útrapami cestování míříme po skromné druhé večeři šupem na kutě.

Probuzení do středečního rána je chladné, proto si v pokoji přitápíme plynovými kaménky. Ale jen krátce ráno a také večer před spaním, jinak bychom nemuseli přežít noc. Po snídani vyrážíme na průzkum místního smíšeného zboží, kde se bohatě zásobíme. Kolem poledne lehce posvačíme a pak konečně vyrážíme na obhlídku okolí. Krajina vyhlíží podzimně po sněhu ani památky, ještě že jsme lyže nechali v Praze. Dnešní výlet je odpočinkově-aklimatizační. Cesta na Roimundův hrad, rozcestí pod Vápenným a pak zpět okolo "západní jeskyně" činí slabých 8 km. Během výletu nás provázejí sněhové přeháňky a krajina se záhy halí do bílého příkrovu. Návrat na faru uspišují černé mraky a hrozící povětrnostní mela. K večeři kuchtíme klasické špagety a zájemci se mohou účastnit mše svaté, kterou v místním kostele každý večer slouží Vláďa. Po večerním programu se hotovíme k druhému noclehu v Jítravě.

Ve čtvrtek dopoledne doplňujeme zásoby proviantu a plánujeme již rozsáhlejší výlet. Přes noc obstojně nasněžilo, ale ani na běžky to ještě nestačí. Ozývá se nám slečna K. Nejdříve slibuje příjezd, pak se však vymlouvá a již se více neozve. Naše skupina tak přichází o jedinou morální vzpruhu (:-). Vyrážíme opět až kolem poledne a míříme k blízkým "Sloním" neboli "Bílým kamenům", několika pískovcovým skaliskům za vesnicí. Odtud pokračujeme na červenou a dále po hřebeni Kozích hřbetů směr západ. Cestou nás provází hřejivé slunko střídající se se sněhovými přeháňkami. Můžeme též náhlédnout přes kopečky do Německa či Polska. V dáli je vidět tepelná elektrárna a hnědouhelný povrchový důl. Nabízí se také výběr až deseti sítí tuzemských i zahraničních mobilních operátorů. Každou chvíli natrefíme na nějaký "bunkr" bývalého čs. pohraničního opevnění takzvaný "řopík". Hřebenovku končíme sestupem do obce Horní sedlo, odkud podnikáme krátkou vyhlídkovou trasu na Vraní skály a zpět. Vzhledem k blížícímu se večeru obracíme na základnu a vracíme se. Dnes máme v nohou kolem 10 km. Po návratu nás čeká mše svatá a příprava večeře. Podává se v klubu oblíbená krmě Vláďovy výroby "Kikinčino tajemství". Po večeři se neúspěšně pokoušíme zvednout náladu virtuálním nacvičováním příjezdu slečny K. a následně odcházíme do hajan.

Páteční probuzení je smutné, neboť očekávané posily nepřicházejí a ranním vlakem opouští Honza a nachlazený David. Na výlet proto vyrážíme jako ubohá čtveřice osamělých sirotků. Trasa vede po silnici do Rynoltic a dále do Černé louže, kde odbočujeme na turistickou značku. Celý den nás provází střídání slunečna a vydatných sněhových přeháněk-vánic. Na trase Černá Louže - vyhlídka nad Polesím - Polesí procházíme kolem dvou pozoruhodností. První je fasáda domku pomalovaná ovečkami a květy, druhá pak "zajímavá anténní konstrukce" alias pasivní televizní převaděč (zajímavé jen pro odborníky-šílence). Dále míříme přes "Pekařův kříž", místo pradávné vraždy, ke skalní vyhlídce Popova skála. Když zrovna nechumelí je odsud vidět široko daleko domů i do ciziny. Pokračujeme okolo skály "Podkova" k "Tobiášově borovici" až k nejzazšímu bodu výpravy "Loupežnickému vrchu" neboli "zřícenině Větrov". Den se již nachýlil, když zahajujeme spěšný návrat na jítravskou faru. Bereme to zkratkou do Polesí a dál do Černé Louže. Zde propuká pravá sněhová vánice, která nás provází až do Jítravy. Vracíme se pozdě za tmy po téměř 19 km dlouhém pochodu. V důsledku vyčerpání místo plánovaného rizota klohníme náhradní večeři - cosi podobné masové haši. Telefonicky odrazujeme od cesty za námi Chládkovi, Jiří B. ruší příjezd kvůli pracovnímu úrazu a Zborníci naopak potvrzují svou zítřejší invazi. Magistra Ilona ani slečna K. se neozývají.

V sobotu se probouzíme znaveni a plánujeme proto vyloženě odpočinkový program. Vláďa se výletu neúčastní, neboť slouží odpolední mši svatou místo jinak dojíždějícího kněze a jeho dalším úkolem je uvítání Zborníků, kteří jsou již na cestě do Jítravy. Včerejší kalamitní vánice a celonoční sněžení změnily krajinu na nyní již nepochybně lyžařský terén. Vydáváme se zavátou cestou směr Liberec s tím, že zpět pojedeme vlakem. Z Jítravy míříme k "západní jeskyni", kde potkáváme skupinu běžkařů, jimž závidíme jejich lyžařské nádobíčko. My se co chvíli boříme do závějí a do bot nám vtírá vlhko a chlad. Srdnatě však stoupáme na vrch Vápenný odkud postupujeme dále na Malý Vápenný a rozcestí u sv. Kryštova. Nedostatek času nás nutí zkrátit závěr výletu a tak spěcháme na vlak do Kryštofova údolí, rekreační oblasti nedaleko od Liberce. Zanedlouho nás lokálka odváží nazpět do známé zastávky Zdislava. Naproti nám vyráží Vláďa, který již zvládnul v Jítravě přivítat přijedší Zborníky. Na faře hotovíme večeři, konečne bude ono zamýšlené rizoto. Příprava je náročná na objem nádobí, neboť musíme nakrmit navíc hladové Zborníky. Ti se vracejí z běžkařské tůry až pozdě večer za pomoci navigace dle busoly, mapy a mobilního telefonu a kupodivu bez obvyklého bloudění. Risito je dohotoveno, snědeno a úspěšně stráveno. Zborníci přijímají nocleh v naší světničče, tedy kromě jejich slečny. Jsouc na smrt vyděšeni možností nočního udušení připravují nám krutou mrazivou noc, když jeden z nich nepozorovaně otevírá dveře na chodbu. Ještě že nebyl chycen při činu, byl by zajisté mrtev i bez udušení (:-).

Neděle je dnem odjezdu a čas proro rychle letí. Vstávání, balení, snídaně, mše svatá. Loučíme se s paní správcovou a slibujeme brzkou návštevu v těchto končinách. Odjezd je stanoven vlakem po druhé hodině a tak kvapíme jedni do Rynoltic a druzí na zastávku ve Zdislavě. V Liberci se snažíme zakoupit místenku na bus do Prahy, abychom předešli problémům. Marně, pokladna v neděli nepracuje a tak se opakuje válka nervů o místa, místenky a možnost vůbec odcestovat. Po hodinovém čekání úspěšně odjíždíme prvním možným spojem. Jarní klubová rekreace pro nás zdárně končí příjezdem na Černý Most a rádi do Jítravy zase zavítáme.

Závěrem nutno podotknout, že ten, kdo se neodhodlal k přečtení románové verze tohoto příběhu, se vlastně nic nedozvěděl a přišel o líčení nejpikantnějších zážitků celé akce.

Z Roimundova hradu toho moc nezbylo...

"Bílé" nebo také "sloní" kameny poblíž Jítravy

Naše výprava chrabře zdolává strmé svahy Lužických hor

Jak zjistíte, je-li v jeskyni medvěd ? Blejsknete fotku od vchodu a snímek vyvoláte. Je-li na něm medvěd, pak je i v jeskyni. Provedete-li totéž ve vchodu lehkého opevňovacího objektu vz.37 "řopík", zjistíte, zda se zde neskrývají např. zapomenutí partyzáni, jako zde

A už nám partyzáni lezou ven...

Skalní útvary vždy podněcují fantazii a obrazotvornost. Zde autora snímku zaujaly horní partie pravého skalního útvaru, a to jak z detailního tak celkového pohledu

Všichni jsou zaskočeni, nečekaně vchází dlouho očekávaná a bájemi opředená slečna K...! Nebo to snad není ona ?!?!