Pastorace
Bohoslužby
Pravidelné bohoslužby patří k životu každého společenství, a tak ani ADS-ko nemůže zůstat pozadu. Ať už chcete chodit se svými kamarády do kostela pravidelně, nebo zajít jen občas, abyste se na vlastní oči přesvědčili, co že ti katolíci v tom kostele vlastně dělají? Anebo byste rádi na mši zašli, ale klasických kostelů se přece jen trochu bojíte? Žádný problém – mysleli jsme na všechny, ve středu večer u sv. Bartoloměje, který pravidelně zakončujeme neformálně nad drobným pohoštěním.
Duchovní cvičení
Znáte to: někdy je potřeba systém resetovat. Nebo rovnou přeinstalovat operační systém. Počítač se nám neskutečně zpomaluje, nic už mu nejde tak rychle jako dřív, občas se zasekne a ne a ne se hnout. Všichni to dobře známe, a nejen ze světa IT. Ono se to totiž občas stane i nám. Cítíme, že jsme se nějak „zasekli“, nic už není jako dřív, i ty vztahy nějak skřípou. S kamarády, s rodinou, ale vlastně i s Pánem Bohem. V takovém případě je nejlepší co nejrychleji se vydat na tzv. duchovní cvičení. Latinsky se jim říká exercicie, to pokud trvají alespoň několik dní. Jsou-li kratší, třeba jen jednodenní, pak se nazývají rekolekce. A o co tedy jde? Na nějakém klidném místě, může to být třeba klášter nebo k tomu účelu zřízený dům, se sejde parta lidí, která se v klidu a mlčení pod vedením zkušeného exercitátora modlí, zamýšlí nad svým životem, nad svými problémy a těžkostmi – prostě se duchovně obnovuje a občerstvuje. To byste koukali, jak takový člověk vypadá, když se vrátí domů z pořádných duchovních cvičení! Úplně jako nově přeinstalovaný počítač. ADS-ko připravuje exercicie či rekolekce přesně na míru vám, studentům a technikům zároveň. V péči zkušených exercitátorů z domova i zahraničí si budete připadat jako vyměnění.
Duchovní poradna
Ne každý student má odvahu vplout do našich církevních vod. Ony jsou to totiž občas tůně nebezpečné i pro zkušené plavce, a tak není divu, že vzít do ruky kliku kostela či fary a otevřít dveře do neznáma, se odváží jen silné nátury. A přesto by spousta z nás tyhle dveře ráda alespoň pootevřela a nahlédla dovnitř, co se to za nimi vlastně skrývá. A přišla si popovídat s knězem, jen tak, nezávazně, tak nějak necírkevně. Třeba o tom, že Bůh je vlastně moc zajímavá skutečnost a že přece nad námi něco musí být. A nebo třeba o tom, že jsem se zamiloval, ale něco mi v tom nesedí. A k paní psycholožce se mi s těmi věcmi nějak nechce, snad se i stydím. Ten kněz přece – když už nic jiného – úzkostlivě zachovává zpovědní tajemství (říká se tomu přece tak, ne?). Máte-li někdy podobné pocity, pak přesně kvůli vám přichází otec Vladimír do CIPSu, aby tam vždy ve čtvrtek odpoledne od čtyř hodin vedl duchovní poradnu a byl vám všem k dispozici.
Poutě
Taky vás čas od času napadne se vším praštit, sbalit baťoh a vyrazit třeba na měsíc na nějaké opuštěné místo a být tam sám? Jen se sebou a se svým Bohem? Nebo přemluvit pár kamarádů a vydat se jen tak, spolu, na nějaké poutní místo? A mluvit o všem možném a věnovat čas jeden druhému? Naši předkové měli poutě ve veliké oblibě. Nejen naše země, ale celá Evropa byla a vlastně dosud je poseta stovkami poutních míst. Těmi světoznámými - jako třeba španělské Santiago de Compostella - počínaje a těmi místními, snad už teď zapomenutými - jako třeba západočeské Skoky - konče. I na tuhle potřebu studentské duše jsme v ADS-ku nezapomněli. Pravda, z počátku to budou jen poutě jednodenní, ale kdoví …? Třeba se jednou společně vydáme i do Svaté země!
Svátosti
Katolíci vědí, o čem je řeč. Prostě některým významným událostem, které my křesťané prožíváme v kostele, se tradičně říká svátosti. Třeba takový křest. Nebo svatba či jen docela obyčejná zpověď. A mnoho dalších. Když se chceme nechat pokřtít nebo jsme se opravdu zamilovali a chceme to vykřičet celému světu a vzít se, jdeme zpravidla na faru za panem farářem. Jestliže ale studujeme nebo pracujeme na ČVUT, půjdeme zcela jednoduše do ADS-ka a tam nám to všechno zařídí doslova na klíč. Ať už se chceme brát v monumentálním velkoměstském chrámu, nebo v nějaké zapadlé vesnické kapličce. Anebo jsme uvěřili Pánu Bohu a chceme se nechat pokřtít. Nebo biřmovat, protože jsme po zralé úvaze došli k závěru, že už jsme konečně dospělí. Nic z toho není pro našeho studentského faráře a jeho perfektně sehraný tým problém.
