Duchovní poradna
Ne každý student má odvahu vplout do našich církevních vod. Ony jsou to totiž občas tůně nebezpečné i pro zkušené plavce, a tak není divu, že vzít do ruky kliku kostela či fary a otevřít dveře do neznáma, se odváží jen silné nátury. A přesto by spousta z nás tyhle dveře ráda alespoň pootevřela a nahlédla dovnitř, co se to za nimi vlastně skrývá. A přišla si popovídat s knězem, jen tak, nezávazně, tak nějak necírkevně. Třeba o tom, že Bůh je vlastně moc zajímavá skutečnost a že přece nad námi něco musí být. A nebo třeba o tom, že jsem se zamiloval, ale něco mi v tom nesedí. A k paní psycholožce se mi s těmi věcmi nějak nechce, snad se i stydím. Ten kněz přece – když už nic jiného – úzkostlivě zachovává zpovědní tajemství (říká se tomu přece tak, ne?). Máte-li někdy podobné pocity, pak přesně kvůli vám přichází otec Vladimír do CIPSu, aby tam vždy ve čtvrtek odpoledne od čtyř hodin vedl duchovní poradnu a byl vám všem k dispozici.
