Mníšek pod Brdy
Aby mohla být akce vůbec úspěšná, muselo nejdříve dojít k radostnému shledání na autobusové zastávce u Smíchovského nádraží, odkud nás měl autobus číslo 317 šťastně dopravit až na kýžené místo. Shledávání probíhalo podle následujícího scénáře: Nejdříve začaly po Smíchovském nádraží pobíhat dvě postavy - Petra a Radim - s cílem najít hlavního organizátora celé akce - Zuzku. To se povedlo a tím pádem bylo téměř vyhráno. Poté už zbývalo jen najít i další očekávané členy výpravy - Antona a Davida. Zuzčin "+1", tj. Tomáš, se naštěstí našel sám. Dále jsme měli zprávy o tom, že by snad s námi měli odcestovat ještě i další odvážlivci, a tak jsem vyslali nejspolehlivější a nejmilejší osobu, aby se je pokusila najít. Zasvěcení jistě poznali, že se jedná o Antona. Poté posíleni různými druhy pečiva z místní pekárny, jsme se mohli směle vydat na cestu.
Autobus nás sice vysadil na konečné, ale až k chatě jsme museli po svých.
Tento drobný detail nám však Zuzka předem opomněla říci, asi věděla proč. Nicméně chata nás překvapila nejen svou praktičností a útulností, ale také přilehlou zahradou, která skýtala mnohá překvapení. Přes spoustu červených jablíček až k červeným muchomůrkám. Po jejich důkladném prozkoumání jsme se rozhodli okusit i něco z vlastních zásob. Večeře byla bohatá, neboť Zuzka přispěla vynikajícími bramboráčky a Petra zase toasty. Ani následné sušenky nebyly k zahození a naše spotřeba čaje s medem byla tak velká, že konvice nestačila ani vařit vodu. Noční následky čajového dýchánku si dovede představit asi každý.
Podnebí v Mníšku je tak výborné, že se nám ráno nechtělo vůbec vstávat. Ovšem Zuzka nás všechny nekompromisně vyhnala z teplých pelíšku s tím, že Vláďa za chvíli dojede. A to byl argument, kterému se nedalo odporovat. Snídali jsme ovšem tak důkladně, že v okamžiku, kdy jsme teprve dojídali, stál Vláďa, Martin a David před chatou. Zhltli jsme tedy, co se ještě dalo a ze zbytku nadělali chutné svačinky, abychom mohli vyrazit na společný výlet.
Neboť ne všichni si s sebou vzali něco k jídlu, náš první cíl byly potraviny. Poté už mohla následovat duchovnější etapa, protože jsme navštívili barokní areál Skalka, kde jsme si mohli prohlédnout - zavřený kostel, právě opravovanou budovu bývalého kláštera, křížovou cestu a místní jezírko. Podzimní vzduch, barevné listí a sluníčko, kterému se tento den zachtělo vzpomenout si na léto, dodávalo tomuto místu zvláštní a příjemnou atmosféru. Poobědvat jsme se rozhodli na skalnatém ostrohu Babka, odkud se nám sice moc nechtělo, ale chata byla ještě daleko. Cestou k jezírku jsme sbírali barevné listí a někteří odvážlivci také houby. Do čela výpravy se dostala Zuzka, Tomáš, Anton a Petra, kteří i dalším členům výpravy naznačovali rychlost, jakou by asi tak bylo záhodno jíti. Vesničku Kytín jsme proto raději proběhli, protože některé (hlavně D. S.) začalo podezřele lákat místní pohostinství. Při odbočce z hlavní silnice jsme objevili zcela obyčejnou tyč simulující závoru. Studenti VŠ se však nezapřou, a proto jsme si na ní každý zacvičili podle svých schopností a potřeb.
Když jsme konečně dorazili na chatu, valná většina z toho měla neskrývanou radost, neboť je zcela lidsky bolely nohy. Zuzka nám však příliš odpočinku nedopřála a každý dostal přidělený úkol ohledně sklizně jablek. Po této činnosti následovala příprava zlatého hřebu víkendu - táborák. Radim se pustil do sekání dřeva s takovou vervou, že ho ruce bolely ještě dalších 14 dnů s následující rehabilitací pod lékařským dohledem. No a když bylo vše podstatné uděláno, objevil se Jirka (alias slečna Vránová z televize NOVA) s Luckou a jejich kamarádkou a také noví koně - Bětka a Ondra. A když jsem již skoro přemýšleli, že půjdeme spát, kdesevzalitusevzali objevili se další tři fungl noví koníčci - dva Petrové a Martin. Kolem desáté nás Vláda vyzval, abychom se zcela dobrovolně zúčastnili mše konané v prostorách chatičky. Ti, kteří se nenechali zlákat, zůstali u ohně a pěli víceméně folkové písně.
Spát jsme odcházeli dle vlastní hladiny únavy a podle Zuzkou předem stanoveného spacího pořádku, který citlivě respektoval všechny "vztahy v klubu".
Ráno již bylo velmi hektické, neboť jsme všichni rychle balili a vraceli se do Prahy s batůžky plnými výborných jablek.
V Mníšku pod Brdy
Rozmanitě barevný podzim
Před skokem do vody
Svačina na skále
Přelez, přeskoč, ale nepodlez...
... a nebo prostě seď
U táboráku se slečnou Vránovou
